Kdo máte kočky, dáte mi možná za pravdu, že když má kočka hlad, nají se. Vyprázdní se, když cítí potřebu. Celá se důkladně očistí. Najde si to nejlepší místo na odpočinek a relaxuje. S hlazením, drbání, šimráním, hraním to mají kočky různé. Ale většina z nich to miluje. Odmění nás vrněním, které léčí hlavně nás lidi.
Kdo máte děti, dáte mi možná za pravdu, že když má dítě hlad, nají se. Vyprázdní se, když cítí potřebu. Od nás velkých se nechá umýt a když si ještě neumí hrát nebo si dostatečně pohrálo, spí. Mazlení s nimi by mohl být takový bonus pro nás dospělé za to že se o ně staráme, ale je to jinak. Děti milují doteky, které je sytí stejně jako jídlo.
Kdo máte zahrádku nebo chodíte rádi a často do přírody, dáte mi možná za pravdu, že když Země shromáždí energii, vydá plody a odpočine si. Každé roční období potřebuje své. Jaro více Slunce a Vody, aby vše, čemu Země dává zázemí, mohlo růst. Letní deštíky a na nebi mraky vyvažují žár Slunce, které svítí na cestu novému. Vše se může osvěžit, Voda smývá prach z listů, trávy, kamenů a Země září v šatech z letních květů. Země miluje letní čas, osvěžení Vodou i teplé doteky Slunce jako těhotná žena doteky svého milovaného muže. Když nastane pozdní léto, Země vydá vše, co v ní a na ní dosud zrálo. Dává vše a dává s radostní v naprostém nadbytku, všem a bezpodmínečně… Přichází Podzim. Úleva pro Zemi, její stromy, její zvířata, nás lidské bytosti. Spokojeně se ohlíží za svým plodným obdobím, které všechny nasytilo a připravuje se k zaslouženému odpočinku. Stáhne si mízu stromů k sobě, nechá se přikrýt spadaným listím, ztiší zpěv ptáků, zklidní pohyb zvířat a schoulí se do sebe. Pod bílou peřinou sní svůj nový zimní sen…
Kočky, děti a Země to prostě umí. Být v přirozenosti a řádu. Sytí, čistí a regenerují se v dokonalém rytmu. Nevím, zda bych chtěla být raději kočka, znovu malé dítě nebo Země, ale jedno vím jistě. Ten rytmus bych chtěla znovu v sobě najít a přirozeně zažívat. Dovolit si ho. Možná nejsem sama. Možná mi dáte za pravdu…