Před pár lety jsem byla na Gran Canarii za vzácnou ženou, mojí učitelkou, šamankou Alicií Hamm.
Byl květen a počasí na ostrově bylo velmi teplé a suché. Při cestách do hor, kde jsme denně pracovali s Medicine Whellem, mne stále více překvapovalo sucho, které bylo kromě turistických míst na březích oceánu všude. Všímala jsem si, jak si místní lidé vytvářejí různé nádoby, aby byly zavlažovány i volně rostoucí rostliny.
Alicia nám často vyprávěla o ostrově, který byl dříve velmi úrodný. Podle místních začalo být sucho stále větší, jak se začal zvyšoval turismus. Pravděpodobně většina z nás, když jede na pobyt za sluncem, k moři si přeje to nejlepší počasí. Vítr, déšť, chladno do toho raději nepatří. Místní obyvatelé jsou moudří. A tak i když potřebují vodu pro sebe i rostliny na ostrově, modlí se a prosí o Rovnováhu. Hluboce mne to oslovilo.
Uvědomila jsem si, jak si často přejeme splnění svých přání pouze ve svůj osobní prospěch. Od té doby se mi velmi zjednodušila má přání, prosby, modlitby. Ať již prosím pro sebe, podporuji přání druhých nebo celku, není to za uzdravení, hojnost, méně nebo více práce, klientů, za jiné počasí. Mé prosby, přání, modlitby jsou za Rovnováhu tam, kde právě není a je potřeba. Věřím, že to je pro mé nejvyšší dobro a dobro všech zúčastněných a jsem za to velmi vděčná…